Kopie seznamovaciho článku s AS, která byla otištěna v zářiovém čísle časopisu REDHOT 2003.
Airsoft nebo paintball. Zdánlivě podobné sporty. Pro laika určitě - pro airsofťáka nebo paitballáře je to jako byste srovnávali kopanou a americký fotbal.
Paintball je sport. Hraje se ve velkém měřítku na speciálních tomu upravených hřištích, jde v něm možná o adrenalin což mě osobně nepřijde, možná o týmovou spolupráci což spíše... více v něm nehledejte, no možná perfektní zábava a odreagování po náročném týdnu pro podnikatele.
Airsoft je něco docela jiného ač z jakéhosi důvodu je řazen ke sportu. Airsoft se svým pojetím snaží o simulaci opravdových bojových podmínek se vším všudy nehledě na nástrahy a hříčky přírody a počasí. Nejde tu jen o nějaké střílení nebo běhání po lesích či kopcích a nebo rozvalinách. V airsoftu se moc neobejdete bez znalosti topografie a navigace, týmové spolupráce a komunikace, ale i extrémnějších odvětví, jako je třeba slaňování, rafting, a nutném případě i první pomoci. Svým způsoben není v tomto směru airsoft oproti paintballu omezen. AS akce bývají často i několikadenní, mimo blízkost civilizace a často může jít díky drsným podmínkám matky přírody "do tuhého" - základy první pomoci tu tedy zvládá každý. Nejde jen o to, běhat po lese, tupě střílet, a pak jet domů. Jde o to sáhnout si na vlastní rezervy, jet "na doraz", být připraven pořád a na vše, defakto se dá říci přežít, protože zásah ve hře od nepřítele znamená "smrt", jinak řečeno oslabení svého týmu a tudíž ohrožení úspěšného zakončení mise. Každá "hra" má svůj scénář a tudíž i nějaký konkrétní cíl. Shrnuto jak z tohoto vyplývá airsoft není pro "slečínky" - ale pozor: zástupkyně něžného pohlaví tu najdeme taky.
"Vyjeli jsme v pátek odpoledne. Zbraně schované ve speciálních pouzdrech pro transport na veřejnosti. Mířili jsme do bývalého vojenského prostoru, který je jako stvořený pro podobnou akci. Naším úkolem bude dobytí opevnění teroristické skupiny "Hamasu" a zajištění biologických zbraní. Tak zněl rozkaz v zapečetěné obálce. Obsahoval i přesné koordináty a odhadovanou sílu nepřítele, rozvědka odvedla dobrou práci, nechybělo ani pravděpodobné rozmístění kulometných hnízd. Po příjezdu do divočiny jsme se bleskově převlékli do uniforem izraelských speciálních jednotek Sayeret. Stejně jako naši kolegové z akce na ugandském letišti Entebbe v Ugandě jsme vybaveni útočnými puškami M4A1 a M16A2. Náš odstřelovač pak na zádech táhne M24. Podle našich informací proti nám stojí obdobně ozbrojení útočnici, kteří se mohou spolehnout i na bůhvíjak získanou oporu v podobě rotačního kulometu Vulkan. Po tříhodinovém pochodu dal velitel pokyn k utáboření. Na spánek jsme ale neměli ani pomyšlení. Kontrolovali jsme výstroj a probírali detaily plánu nočního přepadu. Jako čas T byla zvolena čtvrtá hodina ranní. Nakonec jsme se rozhodli pro krátký odpočinek a rozlosovali hlídky. Ve dvě ráno nás hlídka vzbudila a po několika šálcích kávy z termosky jsme byli připraveni na akci. Velitel mi vrazil pěst do břicha, když jsem se pokusil si zapálit. Kdyby to udělal stálý člen týmu, odnesl by to mnohem hůře. Já se alespoň dozvěděl, že pach cigarety je cítit na několik set metrů. Po dvou hodinách opatrného přesunu po lesních cestách jištěných průzkumnými tykadly jsme narazili na první hlídku teroristů. Vlastně jsme je ucítili s předstihem. Jim pěstí za cigaretu nikdo nedal. Náš odstřelovač s nočními mířidly neměl vůbec žádný problém cestu vyčistit. Od předsunuté pozice to k táboru Hamasu nebylo daleko. Věděli jsme, že u jediného volného vstupu do tábora bude instalován rotační kulomet, ale náš plán s tím počítal. Sniper už byl dávno v koruně stromu a čekal s přivřenýma očima na to, až se rozmístíme. A v tu chvíli to přišlo. Světlice ozářila prostranství a obsluha Vulkanu se nestačila vzpamatovat a už byla vyřazena z boje. Prvního zvládl Sniper, druhý padl pod dávkou z šestnácky. Bohužel stačili vykřiknout a tak varovat své kolegy. Ale to už jsme se pohybovali jako nezadržitelná vlna. I já jsem se nakonec dostal k několika stiskům spouště a se štěstím vyřadil teroristu, který mi rozespalý vběhl do cesty. Vyděsil mě. Než jsem se stačil znovu zařadit do formace, ucítil jsem na svých brýlích náraz. Konec, zasáhla mě kulička vystřelená ze spacáku. Náš tým to ale dokázal. I když jsme si od "teroristů" vyslechli nepěkná slova za zvolenou dobu útoku...
Airsoft zbraně jsou vzduchovky v ráži 6 mm (v současné době seriově revolvery i 8mm) střílející plastové kuličky. Vnějším provedením na rozdíl od zbraních paitballových se jedná o naprosto věrné repliky ostrých pistolí, útočných pušek, samopalů, kulometů, odstřelovaček. Jejich dostřel se pohybuje asi od 10 do 100m, záleží na typu zbraně, výrobci nebo síle upgradu a některé typy jsou schopny plně automatické střelby dávkou, ceny jsou od 300 do 100000Kč, samozřejmě záleží na značce, typu zbraně, upgradu a četnosti příslušenství. Špičkové vzory jsou určeny pro nácvik bojové střelby teamu zvláštního určeni, ale jdou použít i pro amatérskou akční a terčovou střelbu. Své uplatnění mohou nalézt i jako sběratelské exempláře či filmové rekvizity. V CR tyto zbraně mají atestaci a jsou volně prodejné osobám starším 18ti let. Vnějším vzhledem se jedná převážně o modely skutečných zbrani v měřítku 1:1 z tvrzeného plastu. V tento okamžik je asi nutné zmínit repliky zbraní určené k airsoftu prodávané na vietnamských tržištích, jednak jejich vzhled a měřítko není originálu moc podobný a jejich spolehlivost a výkon také silně pokulhává za značkovými výrobci, bohužel tyto zbraně díky jejich nízké ceně a prodejcům není problém získat, takže v současné době je vidět spoustu školaků hrajících si na airsoft, v tento okamžik je nutno podotknout že i takováto druhovýrobní zbraň dokáže vystřelit oko, což si tato omladina vcelku neuvědomuje, takže třeba přilba se štítem či ochranné brýle nebo obličejová maska jsou pojmy jim cizí. V současné době se již objevují i seriově vyráběné zbraně celokovové, přesněji řečeno z oblehčené slitiny, popřípadě kombinace jak plastu tak kovu. Ve světe se tyto zbraně vyrábí ve velmi rozsáhlém sortimentu od pistolí až po kulomety typu Vulcan. Většina jejich výrobců sídli v Japonsku, či přilehlých asijských státech. Jedná se například o firmy MARUI, UHC, MARUZEN, TOP, TOY TEC, MARUSHIN, KSC, KWC, KOKUSAI, WESTERN ARMS a mnoho dalších, z toho pouze jen malá část má atestaci pro prodej na českém trhu. Airsoft zbraň v pojetí zákona o zbraních - Je plynová zbraň určená ke střelbě plastových projektilů ráže 6mm kulového tvaru o váze 0,12 az 0,40 g. Dle našich zákonu jsou tyto výrobky jednoznačně zařazené mezi zbraně se všemi z toho vyplívajícími povinnostmi a právy spojenými s jejich držením, používáním, prodejem, či dovozem. V rámci zbraní jsou pak zařazeny do kategorie plynových zbrani volně prodejných osobám starším 18 let. V žádném případě je vsak nelze vydávat za hračky, nebo jiné podobné kategorie výrobků. K výstřelu projektilu je tedy použito tlaku vzniklého stlačením vzduchu v plynovém válci, nebo tlaku vyvolaném expanzí stlačeného plynu po otevření ventilku zásobníku. Zbraně využívající prvního mechanismu řadíme do dvou kategorii slangově označovaných "manuály" a "elektriky". Pro druhou variantu se vžil poněkud nešťastně, vzhledem ke zmatku s timto odbornym terminem, název "plynovky". Mezi manuálem a elektrikou je základní rozdíl v mechanismu napínání zbraně. U manuální zbraně se tak děje rukou. Tahem za závěr, nebo napínací páku dojde k posunuti pistu do zadní polohy a současnému stlačení pružiny. Po stisku spouště je píst uvolněn a dochází k výstřelu. U elektrik je pružina pístu stlačována pomoci elektromotorku s převodovkou. V tomto případě začíná cyklus výstřelu stiskem spouště, čímž se propojí elektrický obvod. Motorek natáhne píst do zadní polohy, ve které je hned uvolněn a při návratu zpět teprve stlačuje vzduch ve válci. Vzhledem k rychlosti natažení ale střelec prakticky nezaznamená zpoždění mezi stiskem spouště a výstřelem (v automatickém režimu je běžná kadence techto zbraní cca. 800 ran/min.). Právě aplikace elektrického pohonu umožnuje střelbu dávkou a tyto zbraně představují současnou špičku na trhu. Dávkou je možné střílet i z některých plynových zbraní, ale vzhledem k jejich občasné poruchovosti , už je to přeci jen mechanický stroj (zvláště u starších a neznačkových modelu) nejsou příliš rozšířeny. Některé typy airsoft zbrani je možné rozebírat shodně s originálem, či mají jiné funkce, které je ještě více přibližují k ostrým verzím (pohyb závěru při střelbě, zpětný ráz, ...). Generační skok ve střeleckých vlastnostech znamenalo zavedeni hop-up mechanismu. Zjednodušeně jeho princip spočívá ve vtlačování gumového výčnělku do zářezu ve vrchní části hlavně. Projektil je o něj při výstřelu zbrzděn a musí se pod nim podtočit. Tato rotace je zachována i při dalším pohybu projektilu po výstřelu. Vyrovnává se tak po část dráhy letu gravitační zrychleni a napřimuje balistická křivka, čímž se zvyšuje dostřel.
Jak už bylo řečeno ke střelbě se používá plastových kulatých projektilů o váze 0,12 až 0,43g, dle typu zbraně, z toho vyplývá nutnost fair play hry, jelikož na rozdíl od paintballu neprovází zásah barevná skvrna od barvy, bohužel i fair play je někdy ošemetná záležitost, zásah na další vzdálenost a nebo do plandavých částí oděvu či výstroje nemusí vždy účastník cítit nebo zaregistrovat, zápal hry je u AS shodný s zápalem reálného boje, až na rozdíl že kulka nepřináší smrt v daném slova smyslu, ale akorát odstavuje hráče od dalšího dění kolem. Je to holt pořád hra i když dosti reálná a ta by měla být férová a kamarádská, to je hlavní rozdíl od opravdových bojových podmínek.
V drtivé většině se hráči - airsofťáci sdružují v týmech buď čistě kamarádsky demokraticky a nebo vládne železná ruka velení a hodností, o toho se také odvíjejí názvy týmů a jejich způsob pojetí airsoftu a v neposlední ředě vybavení. Dosti velká většina týmů je zmenšenou kopií originální vojenské jednotky ať Navy Seals, Delta Force, Rangers, SAS, Specnaz a dokonce i izraelský SAYERET a Francouzskou cizineckou legii, pokud nejde o jednotky vojenské, vzory jsou i v policejních řadách jako např. SWAT a URNA, pak jsou i tací kteří hrají bez příslušnosti, čili jinak řečeno "jezdí za teroristy". V ČR je to s jednotkami natolik variabilní, že se nedá říci, který trend převládá. Najdeme zde spoustu jednotek, jejich členy spojuje pouze chuť jít si "zastřílet", ale najdeme i ty, pro něž je airsoft pouhým doplňkem jejich ostatních military záležitostí. A pak jsou tu samozřejmě i jednotky, které se nachází někde mezi těmito skupinami. Nikdo však nemůže (a mezi airsofťáky ani nechce) tvrdit, že jeho pojetí airsoftu je to správné, to jediné možné. Všichni se snaží ty druhé respektovat - vždyť fair-play je zakládním prvkem Airsoftu. Tu první skupinu obvykle nespojuje nic jako, uniforma, nášivky, typ zbraně. Také je většinou poznáte podle jména - nenosí název nějaké konkrétní jednotky (např. Worms, Tango Force...), nezakládají si na originálních věcech, zbraních, výbavě. Ti druzí, kteří to "žerou" se vším všudy, poznáte snadno: stejné uniformy, zbraně, přilby, barety, nášivky, insignie.
Takže až na své procházce jarní, letní, podzimní a nebo zimní přírodou se vedle vás rozevře křoví čí se zvedne to co jste ještě doposud považovali ze křoví či hromadu čehosi, a objeví se postava v maskáčích se zbraní v ruce, zmalovaným obličejem a ověšený vším možným i nemožným a hlavně s ochrannými brýlemi na očích, věřte že to není ani terorista ani zloděj, prakticky ho vůbec nezajímáte, je to hráč airsoftu, zmizí stejně rychle jako se objevil, má přeci svoji misi.